Blog | 20.03.2023
Marjánkovská tančírna pohledem nadšené tanečnice
Autorka: Ivana Indiková
Spolek Marjánka se věnuje nejen aktivitám pro děti, vytváří také platformu, díky níž se mohou setkávat Češi a Slováci při různých příležitostech. Jednou z nich je česko-slovenská tančírna, která umožňuje krajanům ve Vídni zlepšit své taneční dovednosti nejen během plesové sezóny, ale díky pravidelným setkáváním prakticky po celý rok. Tančírna má však větší přesah – vznikají zde a prohlubují se přátelství. Každý nově příchozí přináší svůj příběh a odnáší nové osobní zážitky. O jeden z nich se s námi podělí Ivana Indiková.
Marjánka je pro ni synonymum tance, hudby, zpěvu, ale také spousty práce, plánování, administrativy a organizace, která možná mnohým není na první pohled zřejmá. Dodává, že Marjánka je také splněný sen jedné její kamarádky a sice současné předsedkyně spolku Martiny Canové. S tou se Ivana seznámila již před 17 lety, nicméně marjánkovskou tančírnu navštívila poprvé před třemi lety. Co jí k tančírně přivedlo? Sama říká: „Usmyslela jsem si, že chci své ratolesti seznámit se společenskými tanci.“
Ivana žije ve Vídni se svou rodinou od roku 2001. Jakožto vystudovaná bakterioložka pracuje v diagnostické laboratoři. Vzpomíná, že vždycky ráda tančila. Během tanečních na střední škole se s přáteli protančili až do „zlatých“. Na univerzitě pak nebylo plesu, který by vynechali. Postupně se každý z nich vydal svou cestou a Ivanu osud zavál do Vídně. Se svými přáteli však zůstala v kontaktu, děti rostly a během studia na střední škole začaly chodit do tanečních, které v České republice stále platí jako nepsaná povinnost. Ve Vídni však gymnázia a střední školy povětšinou klasické taneční nezprostředkovávají. To však nebylo překážkou pro Ivaninu touhu být za garde svým dětem. Řešení se našlo samo – jak popisuje: „Oprášila jsem telefonní seznam, domluvila se s Martinou a už jsme všichni spolu zkoušeli první ne úplně snadné kroky v rytmu valčíku, walzu, jive a ostatních. Můj tehdy čtrnáctiletý syn tančení bohužel rychle vzdal, covidová opatření mu hrála do karet, ale dcera se do tance docela zamilovala.“
Marjánkovské taneční večery nejsou profesionální taneční školou, i přesto se zde člověk může naučit základy společenských tanců nebo se zdokonalit a naučit nové kroky a taneční figury. Jedná se především o příjemnou krajanskou aktivitu, o setkání lidí s podobným zájmem. Koho zde můžete potkat? Nejmladší účastnici je sotva šestnáct, nejstaršímu hodně přes osmdesát. Tančí se na podpatcích a sukních, ale i ve sportovním tréninkovém úboru a obuvi. Zkouší se krátké choreografie standardních i latinsko-amerických tanců a večer ukončuje téměř povinná polka. „Naše amatérské krůčky a přešlapy jsou pečlivě kontrolovány trpělivými pohledy Elly a Jasona, profesionálních tanečníků, kteří jsou ve svém nabitém programu ochotní věnovat čas partě nadšenců,“ popisuje Ivana a dodává: „V průběhu těch dvou let se z tanečního učně převtěluji spíše do onoho 'garde'. Z časových důvodů chodím tančit nepravidelně, ale o to raději. A občas necháme tančit mladé, my si s Martinou povídáme, dáme víno či osladíme život medovinou, přidáme se i k tanci – a hlavně máme radost. Obě nás těší úsměvy na tvářích a jas v očích všech zúčastněných.“
Ivana Indiková se synem
Lektoři Ella a Jason (uprostřed) ukazují novou figuru