Blog | 29.06.2023
Hudební světy české Vídně
Autorka: Zita Skořepová
Na počátku roku vyšla v pražském nakladatelství Koniasch Latin Press kniha s názvem „Hudební světy české Vídně. Menšina a identita v 21. století“ , která se věnuje hudebně – tanečním aktivitám české menšiny ve Vídni. O tom, jak kniha vznikala, co ji při výzkumu překvapilo, i o další osobní dojmy se s námi podělila její autorka, pracovnice Etnologického ústavu Akademie věd České republiky, Zita Skořepová.
Když jsme v roce 2010 na Fakultě humanitních studií UK v Praze měli společný seminář s vídeňskými kolegy, přední rakouská etnomuzikoložka, profesorka Ursula Hemetek, zmínila během naší společné diskuse českou menšinu ve Vídni. Žádný z jejích studentů se nicméně výzkumu vídeňských Čechů nevěnoval. Mně tehdy tato problematika nebyla zcela vzdálená, neboť jsem právě dokončovala diplomovou práci o hudebních aktivitách cizineckých komunit v České republice.
Do Vídně jsem poprvé za účelem předvýzkumu přijela v roce 2011 a od té doby se pravidelně vracím dodnes již coby výzkumná pracovnice Etnologického ústavu AV ČR. Od začátku mé bádání nesledovalo představitele nějakého vymezeného hudebního stylu nebo žánru. Při terénním výzkumu zahrnujícím pozorování různých hudebně tanečních událostí a rozhovory s jejich předními aktéry jsem brala v potaz otázky s širší společenskou relevancí: co všechno hudba a tanec mohou znamenat pro Čechy ve Vídni s ohledem na jejich různou situovanost a vazby k jejich českým kořenům?
Chtěla jsem poznat životní příběhy i podobu současného života a významů hudby a tance u starousedlíků, někdejších uprchlíků a emigrantů z Československa i lidí příchozích do Rakouska třeba jen před pár lety. Snažila jsem se neopominout ani třetí a další generaci potomků Čechů ve Vídni, kteří jsou doma v Rakousku a svými hudebními aktivitami necílí přednostně na publikum z okruhu menšiny.
Jako na jeden z prvních spolků jsem obrátila pozornost na Školský spolek Komenský. Zaujal mě fenomén Reprezentačních a maturitních plesů, kde jsem s úžasem pozorovala nejen tanec české besedy, ale i ostatní program. Vedení Komenského školy i konkrétní pedagogové mi ochotně vyšli vstříc a měla jsem možnost nahlédnout do hodin hudební výchovy na obecné škole i na gymnáziu. V knize se tak zabývám nejen proměnami podob hudební výchovy na Komenského školách v historickém kontextu, ale i otázkou, co může hudební výchova vypovídat dnes o vztahu k české kultuře a České republice (v řadě případů žáků i pedagogů jakožto zemi původu třeba i jen některých předků) a jak škola funguje v prostředí dnešního Rakouska a multikulturní Vídně? Z dalších spolků a jejich aktivit se kniha věnuje Sokolu Vídeň a především fenoménu Moravských hodů, revitalizovanému zpěváckému spolku Lumír a konečně nebývalému početnímu i významovému vzestupu spolku a folklorního souboru Marjánka.
Kniha mapuje hudební a taneční aktivity především z desetiletí 2012–2022. Nechybí proto kapitola o bohužel již dnes nefungujícím klubu Nachtasyl. Z výzkumu vyplynulo, že Nachtasyl nebyl jen místem setkávání a produkcí českého exilu a řady chartistů, ale v jistou dobu poskytl útočiště i reprezentantům rakouské alternativní hudební kultury. Skrze vztah k tomuto podniku uvažovali o své české identitě také někteří z nejmladší generace Čechů ve Vídni.
Musím přiznat, že výzkum ve Vídni byl pro mě nesmírně zajímavý, ale i osobně velice obohacující, protože jsem vyslechla množství životopisných vyprávění o unikátních a různorodých osudech a poznala pestrost české menšiny, kterou se alespoň v těch nejvýraznějších obrysech a se zaostřením na hudbu a tanec ve vztahu k české identitě a různými důvody podmíněné migraci monografie pokouší postihnout.
Kniha je určená nejen zájemcům o obory etnomuzikologie, studia migrací a diaspor a sociokulturní antropologie/etnologie obecně. Momentkami z konkrétních událostí a přiblížením jejich hlavních aktérů chce oslovit i širší veřejnost se zájmem o život a kulturu současných zahraničních Čechů.
