Marjánka: tanec, zpěv, slovesnost a obyčeje. Lidová kultura a péče o jazyk hravou formou

Blog | 02.07.2024

Autorky článku: členky spolku Karla Zemanová, Martina Canova a Helena Stella Kramářová ve spolupráci s redaktorkou novin Ladislavou Baxantovou-Cejnarovou.

V posledním čísle Vídeňských svobodných novin (č. 25 – 27/2024) měli jejich čtenáři možnost přečíst si více o činnosti spolku Marjánka. V rámci oslav třicátého výročí od založení poradního sboru jsou v novinách od začátku roku uveřejňovány rozhovory, v nichž se postupně představují jednotlivé menšinové spolky. Rozhovory s jejich čelnými představiteli vede redaktorka Vídeňských svobodných listů Ladislava Baxantová-Cejnarová. Za Marjánku se rozhovoru zúčastnila Karla Zemanová, místopředsedkyně spolku. Text v novinách byl otištěn ve zkrácené podobě, proto jej zde na blogu přinášíme v plném znění.

♦ ♦ ♦

Známé Komenského heslo "škola hrou" by se dalo rozšířit na "škola hrou, tancem a hudbou". Jakou myšlenku sledujete svými aktivitami a daří se vám ji naplňovat?

Spolok Marjánka sa snaží ponúknuť krajanom, ktorí tu žijú, kus českej a slovenskej kultúry, folklóru a ľudovej slovesnosti a sprostredkovať toto spoločné bohatstvo našim spoluobčanom žijúcim vo Viedni. Naša činnosť má dve línie: folklórnu, v rámci ktorej fungujú krúžky pre deti a dospelých, a záujmovú, kde sa odohráva všetko mimo folklóru. Pôvodnou myšlienkou bolo pestovať národnú kultúru v podobe riekaniek, piesní, hudby a tanca a odovzdávať deťom české a slovenské ľudové zvyky – preto spoločne organizujeme napríklad karneval alebo maškarný ples, na Veľkú noc pletieme pomlázky a v decembri vítame Mikuláša alebo pečieme a zdobíme perníky. Deti si tak rozširujú svoje jazykové zručnosti a rozvíjajú citový vzťah k jazyku a národným zvykom.

Jak jste začínali a kde se Marjánka nachází nyní?

Základ folklorní skupiny vznikl v roce 2011, kdy se Martina Canova a Květa Apolin rozhodly, že založí volnočasový kroužek pro děti z mateřské školy Školského spolku Komenský. Dětí postupně přibývalo a časem se přidali i dospělí a také hudebníci. V roce 2019 se soubor stal samostatným spolkem s názvem Taneční, hudební a jazykový spolek Marjánka. Dnes jsou ve folklorním souboru zastoupeny všechny věkové kategorie. Pro děti fungují dvě přípravky (Srdíčko a Srdiečko), dále skupiny mladší žáci, starší žáci, dorostenci a dětská cimbálová muzika. Dospělí mají vlastní taneční soubor s cimbálovou muzikou. Dětí je v jednotlivých skupinách zhruba od šesti do dvaceti, dospělých je 25 včetně hudebníků. Celkem se na aktivitách folklorního souboru v současnosti podílí 75 tanečníků, zpěváků a hudebníků. Mimo to máme klub aktivit, který pravidelně organizuje tradiční výtvarné dílny, tančírnu, výlety do přírody, návštěvy významných kulturních památek, jakož i další aktivity pro krajany.

Každou skupinu někdo vede, kromě toho máte klub aktivit, často vystupujete na veřejnosti a to vše obnáší hodně práce. Kdo ji odvádí?

Máme velmi aktivní členskou základnu. Každý má talent na něco jiného a ve spolku se snažíme, aby měl každý příležitost se věnovat právě tomu, co jej naplňuje. Nejedná se jen o činnosti, které jsou na první pohled viditelné. Za sedmi vedoucími pravidelných aktivit a výkonným výborem stojí velký tým lidí, kteří zajišťují hladký průběh běžného provozu (PR, správa webu, komunikace s rodiči, články do médií, technické zajištění, účetnictví, finance, starost o krojový fundus a další). Například já jsem zodpovědná za tištěná média, konkrétně připravuji redakční plán, komunikuji s redaktory jednotlivých novin a časopisů a koordinuji zveřejněňování článků. Na plánovaných akcích přiloží často ruku k dílu i aktivní rodiče dětí navštěvující aktivity Marjánky. Do našich činností může přispět každý, kdo má nápad na nějakou aktivitu a je ochoten do ní vložit svůj čas a svou energii. Podporou pro plynulý chod spolku je jedna administrativní síla, kterou Marjánka zaměstnává.

Zdůrazňujete, že Marjánka je česká i slovenská. Jak to vypadá v praxi?

Jsme od počátku česko-slovenský spolek. Na začátku možná převažovala čeština, dnes je podíl češtiny a slovenštiny vyrovnaný. Do repertoáru zahrnujeme české, moravské, slezské i slovenské písně a tance. U nejmenších dětí máme paralelní českou a slovenskou skupinu, aby měly děti možnost mluvit a zpívat v mateřském jazyce.

Mění se skladba vašich aktivit?

Naše činnosti se vyvíjí. Když se např. naše folklorní mládež chystala na první ples, projevila zájem o společenské tance. Z prvních lekcí společenských tanců se následně vyvinula naše nyní už pravidelná česko-slovenská tančírna, kam chodí dorostenci i dospělí. V současné době máme každoročně dvě velké akce, což je výroční koncert, který se pravidelně koná v květnu v divadelním sále Školského spolku Komenský, a dubnová návštěva festivalu „Setkání pod Taneční horou“ v Mikulově. Organizačně nejnáročnější je výroční koncert, protože tam vystupují všichni členové folklorního souboru. Celkově by se dalo říct, že je činnost spolku komplexní. Pořádané akce obměňujeme, a proto jsou velmi různorodé. Většina z nich je závislá na aktivitě našich členů a na zájmu menšiny.

Kde všude působíte?

Zatím nemáme vlastní prostory, proto si je musíme pronajímat. Ale díky dobré spolupráci s vedením dvou řeholních řádů a díky finanční podpoře ze strany Úřadu spolkového kancléřství Rakouska, si na pravidelné aktivity můžeme prostory pronajmout. Jde o sály na faře kostela Panny Marie na nábřeží a na faře Křižovníků s červenou hvězdou u kostela sv. Karla Boromejského. Dále spolupracujeme s krajanským spolkem České srdce, který nám např. poskytuje prostory na každoroční pečení perníčků. Výroční koncert pořádáme tradičně v sále Školského spolku Komenský na Sebastianplatzu.

Tím už vlastně popisujete spolupráci s českovídeňskými spolky. Jsou nějaké další?

Jsme otevřeni spolupráci s ostatními subjekty a snažíme se o podporu mezispolkových projektů, neboť v nich vidíme budoucnost menšiny. Školský spolek Komenský byl naším patronem v úplných začátcích, a přesto, že při škole již nepůsobíme, dobrá spolupráce přetrvává i nadále. Za dobu existence Marjánky od roku 2011 jsme zrealizovali různé projekty: vystoupení v rámci návštěv významných politických činitelů ve škole Komenský, vystoupení v rámci oslav 150. výročí od založení spolku Sokol, 100. výročí existence spolku České srdce a 111. výročí tamburášského spolku Adria. Dále bych ráda zmínila spolupráci se spolky Vlastenecká omladina, Alumni-CZ-Austria, Kulturním klubem Čechů a Slováků v Rakousku, Slovenským školským spolkem SOVA či Rakousko-slovenským kulturním spolkem a jeho folklorním souborem Vinica. Podporu jsme našli rovněž u českého zastupitelského úřadu ve Vídni, na jehož půdě jsme vystoupili již čtyřikrát, a u Ministerstva zahraničních věcí České republiky, kde máme možnost žádat o finanční příspěvek na některé naše projekty.

Jak komunikujete s veřejností?

Naše vícejazyčné webové stránky tvoří základ komunikace s veřejností. Mimo ně jsme aktivní na sociálních sítích (Facebook, YouTube) a veřejnoprávních médiích. Využíváme k tomu veškerá dostupná média, která jsou v Rakousku v českém nebo slovenském jazyce k dispozici. Rozhovory jsme ale poskytly již i zahraničním subjektům, například do Českého rozhlasu Brno, Českého rozhlasu Radio Praha nebo Slovenského rozhlasu v Bratislavě. V České republice nás zahrnula do svého vědeckého výzkumu etnoložka Zita Skořepová ve své knize „Hudební světy české Vídně. Menšina a identita v 21. století“.

Je něco, co si přejete do budoucnosti?

Pro dobré fungování spolku je zcela zásadní vlastní zázemí. V současnosti je sídlo spolku stále ještě v Dolním Rakousku, což je zcela nevyhovující. Rádi bychom měli adresu spolku ve Vídni, neboť veškerá jeho činnost se odehrává tam. Moc bychom si přáli mít klubovnu, kde bychom se mohli scházet nejenom ke zkouškám a schůzím, ale také bychom v ní mohli mít uskladněné kroje, hudební nástroje, rekvizity a pomůcky pro naši práci. Také dokumentace spolku se čím dál více rozšiřuje a je potřeba ji mít k dispozici na jednom místě. Každý týden se na našich aktivitách vystřídá v průměru 140 účastníků ve věku od 2 do 87 let včetně rodičů, kteří doprovázejí své ratolesti. Našim cílem je pro ně všechny zajistit co možná nejpříjemnější prostředí, aby se k nám rádi vraceli.